O dopravci

     Olomoucký kraj, krajské město, statutární město. Počet obyvatel tohoto města je kolem 103 tisíc. Městskou hromadnou dopravu zajišťuje firma Dopravní podnik města Olomouce a.s., která na území tohoto města provozuje tramvajovou a autobusovou dopravu. Dalšími provozovateli hromadné dopravy jsou firmy Veolia Transport Morava a.s. a Mgr. Jan Žvaček.

     Město Olomouc se nachází na březích Moravy. Městem se křižuje několik silničních a železničních komunikací. Hlavními tahy jsou silnice vedoucí od Brna přes Prostějov, pokračující dále na východ (Hranice na Moravě, Frýdek – Místek adt…). Mezi další významné komunikace lze taky zařadit silnici vedoucí směrem Mohelnice, Bruntál a Přerov. Důležitou úlohu v silniční dopravě má také dálnice D1 vedoucí z Prahy do Brna přes Výškov, Olomouc a dále na východ do Ostravy, Bohumína a dále k polským hranicím. Město se nachází na hlavní železniční trati 270 Česká Třebová – Přerov – Bohumín, z této tratě vycházejí také menší tratě, ale i tyto mají velký význam v obslužnosti kraje a to: trať 275 Olomouc – Senice na Hané (od stanice Senice na Hané trať 273) – Prostějov, trať 290 Olomouc – Šumperk, trať 301 Olomouc – Prostějov – Nezamyslice a trať 310 Olomouc – Krnov – Opava východ. Na katastru města Olomouce krom hlavního nádraží se nacházejí také další železniční zastávky a stanice a to: Olomouc – Nové Sady (trať 301), Olomouc – Řepčín a Olomouc – Smetanovy sady (obě na trati 275).

     Hlavní zástavba obklopuje centrum města a další sídliště se nacházejí na západě a jihu (Neředín, Tabulový vrch, Nová Ulice, Povel, Nové Sady), zatímco průmyslové oblasti se nacházejí víceméně na jihovýchodě a východě a to zejména ve směru k Holici. Na severozápadě za Řepčínem byl vybudován areál Moravských železáren (MŽ). Hlavní nádraží ČD se nachází na východě od centra města a jeho poloha byla jedním z rozhodujících impulsů ke vzniku městské dopravy. Trať č. 275 obchází město (převážně centrum) v podobě písmene U. Areál nemocnice se nachází v části Nová Ulice na jihozápadě města. V Olomouci se také nachází Vojenská nemocnice. Významným cílem přepravy je Svatý Kopeček, na kterém se nachází Bazilika, ale také zoologická zahrada.

     Olomouc je písemně doložena od poloviny 11. století, zdejší osídlení bylo mnohem ale starší.. Středověké město bylo založeno mezi léty 1239 a 1248, městský národní výbor byl zřízen už v roce 1954. Od roku 1990 je Olomouc statutárním městem. Z dnešních částí Olomouce byly městem nebo městečkem Hodolany (1913 město) a Nová Ulice (1983 městečko a 1906 město). Dnešní město Olomouc tvoří tyto části obce: Bělidla, Černovír, Droždín, Hejčín, Hodolany, Holice, Chomoutov, Chválkovice, Klášterní Hradisko, Lazce, Lošov, Nedvězí, Nemilany, Neředín, Nová Ulice, Nové Sady, Nový Svět, Olomouc, Pavlovičky, Povel, Radíkov, Řepčín, Slavonín, Svatý Kopeček, Topolany a Týneček.

Tramvaje 

     Stejně jako v jiných městech, tak i v Olomouci vzniklo železniční nádraží v místech, které byly vzdáleny od centra města, a proto bylo nutno cestující nějak přepravit z nádraží do města a naopak. V posledním desetiletí 19. století vzniklo několik projektů kolejového spojení olomouckého nádraží s městem. Byly navrhovány parní i elektrické tramvaje, uvažovalo se i o plynovém pohonu, nakonec naštěstí dostala přednost elektřina s normálním rozchodem. Přípravné stavební práce začaly v srpnu 1897 a provoz byl slavnostně zahájen 1. dubna 1899. Provozovatelem pouliční dráhy se stala společnost Siemens & Halske.

     Všechny tratě byly původně jednokolejné s výhybnami. Na nádraží byla kupodivu postavena smyčka, což byl první případ na území budoucího Československa. První tratě vedly po dnešní trase až do Denisovy ulice, odtud pokračovala Ostružnou na Horní náměstí. Tam se trať rozdělovala na tratě odpovídající přibližně dnešním směrům. Jedna vedla Riegerovou ulicí do Palackého a končila na Šibeníku u jízdárny dělostřeleckých kasáren (vojenská sportovní hala). Druhá trať vedla z náměstí Pavelčákovou ulicí k dnešnímu Okresnímu soudu a dále k nádraží Nová Ulice, kolem nemocnice po ulici I. P. Pavlova a končila před dnešní Vojanovou.

     Dohodu o provozování dráhy s firmou Siemens & Halske město vypovědělo a od 1. dubna 1904 se samo stalo provozovatelem. Těsně po začátku první světové války se podařilo dokončit a dne 3. října 1914 otevřít nový úsek od Šibeníku k novému hřbitovu v Neředíně. Po skončení války bylo nutné obnovit vozidla i trať. V této době bylo zavedeno i označení linek čísly (v roce 1923). V roce 1927 byla zahájena autobusová doprava v Olomouci a tím tramvaje čelili konkurenci, zdánlivě malého prodloužení se dočkaly olomoucké tramvaje dne 10. září 1932, kdy byla od hřbitova v Neředíně prodloužena k vojenskému letišti. Koncem roku 1932 převzalo město i autobusovou dopravu a tím vznikl základ dnešního Dopravního podniku města Olomouce a.s. (DPMO). Dne 7. října 1934 byla trať na Nové Ulici prodloužena ke kostelu. Dále také dne 20. července 1936 zanikla smyčka u nádraží. (musela ustoupit rekonstrukci nádražní budovy). Od roku 1940 probíhalo postupné zdvoukolejování úseku mezi Žižkovým náměstím a hlavním nádražím. Úsek od nového hřbitova k letišti údajně již po druhé světové válce nebyl provozován. V prvních létech po válce došlo k prodloužení trati od hlavního nádraží do Hodolan, kde poprvé tramvaje přijely 12. října 1947 (k dnešnímu Husovu sboru). Tato trať se postupně prodlužovala v prosinci 1947 k lihovaru a 12. prosince 1948 na Bělidla.

     V roce 1953 se podařilo vybudovat smyčku v Neředíně a tím definitivně skončila trať k letišti. Dne 27. prosince 1955 byla uvedena do provozu trať od okresního soudu k tržnici a nová trať k vozovně. Další úpravy kolejové sítě si vyžádalo zavádění prvních jednosměrných tramvají. Z důvodu, že na Bělidlech nebylo možné postavit tramvajovou smyčku, byla tramvajová trať prodloužena do Pavloviček s jednosměrným objezdem bloku (provoz byl zahájen 16. prosince 1957, běžný provoz až 1. ledna 1958). Od 15. března 1958 se používá smyčka u Fibichovy ulice.

     V šedesátých letech létech postupně rostl podíl autobusů na výkonech v olomoucké MHD, dokonce byly vypracovány i studie na přechod tramvajové dopravy na autobusovou, ale k této variantě naštěstí nedošlo a dále se uvažovalo o rozvoji olomouckých tramvají. Krom menších přerušení provozu a rekonstrukcí se síť olomouckých tramvají změnila až v roce 1981. V roce 1981 bylo v Olomouci otevřeno i nové autobusové nádraží. Staré autobusové nádraží u tržnice nevyhovovalo, neboť tramvaje zde měli konečnou a provoz zde nebyl přiliž hustý.

     Až druhá polovina devadesátých let přinesla konečně zlepšení tramvajové dopravy v Olomouci. Sice začátek byl poněkud hořký. Začalo to zrušením smyčky u tržnice, po které se naposled jelo 1. června 1996, ale v tomto roce se také objevily u hlavního nádraží vyhýbky pro odbočení na novou trať. Nový úsek byl zprovozněn 25. dubna 1997 a od té doby mají obyvatelé Olomouce k dispozici dvě tratě spojující město s nádražím ČD. Zároveň díky této trati vznikla možnost vedení tramvají k nádraží v případě havárii, čí výluk.          

     Nejbližší vyhlídky tramvajové dopravy v Olomouci jsou následující: v přípravě je výstavba nové asi cca 2 km tratě od tržnice do oblasti sídliště Povel. Také DPMO a.s. má v plánu vybudovat novou vozovnu. Nyní olomoucké tramvaje se výrazně modernizují přibývá zrekonstruovaných tramvají Vario LF., které vznikají z původních vozů typu ČKD T3, ale také probíhají úplně nové dodávky tramvají Vario LF.
 

Autobusy 

     Po rozšíření města a připojením 13 předměstských obcí 16. dubna 1919 vznikla otázka, jak řešit přepravu obyvatel ze vzdálenějších čtvrtí. Proto na přelomu let 1926 a 1927 městská rada podala žádost o povolení pravidelné autobusové dopravy, jak na katastru města, tak i do některých okolních obcí. Město na základě soutěže zadalo dopravu na tři roky Rudolfu Synovcovi, jehož firma Autobusy Velký Olomouc zavedla čtyři linky vyjíždějící z Horního náměstí. V roce 1932 se město rozhodlo převzít autobusovou dopravu do vlastních rukou.                

     Dne 29. prosince 1932 byla autobusová doprava předána Elektrickým podnikům hlavního města Olomouce a tím došlo ke spojení městské hromadné dopravy pod jednotnou firmu.

     Od té doby autobusy zajížděly především do míst, kde nejezdily tramvaje. V Olomouci se také uvažovalo o zavedení trolejbusové dopravy, avšak k návrhu z roku 1952 nikdy nedošlo. V roce 1952 bylo dosavadní písmenné značení linek nahrazeno číselným a to: od 11 a výše.

     Šedesátá léta přinesla velký rozvoj městské autobusové dopravy, která časem převážila tramvajovou a dokonce se vážně uvažovalo o nahrazení tramvají autobusovou dopravou.

     V sedmdesátých létech autobusová doprava hrála stále velký význam a to hlavně díky nově vznikajících sídlišť a také kvůli nově připojovaným obcím..

     Počátkem osmdesátých let se opět vrátily úvahy o zavedení trolejbusové dopravy, tentokrát zůstaly jen na papíře.

     Po roce 1989 byl vývoj obtížný. V roce 1990 docházelo k nedostatku pohonných hmot a v důsledku se muselo přikročit k omezení provozu (o víkendu jeden autobus na linku, v některých pracovních dnech zastavení provozu v sedle a večer). Od 1991 pro změnu scházely finanční prostředky, cestujících ubylo….V současné době zažívá autobusová doprava v Olomouci své ,,dobré časy,, nakupují se vozy z produkce Solaris a to modely Urbino 12 a Urbino 18. Nyní v provozním stavu má DPMO a.s. celkem 29 ks vozu Solaris Urbino 12 a 9 ks Solaris Urbino 18.

Linkové vedení tramvají: Platí od 12. 12. 2010

Linkové vedení autobusů: Platí od 12. 9. 2010

Více informací na oficiálních stránkách dopravce: www.dpmo.cz

Zdroj: Vlastní zdroje, Dopravní podnik města Olomouce a.s., město Olomouc